Only Pieces.

Takze jsem dorazil na Grand Central. Z majestatniho stropu visela obri americka vlajka, zeano. Vylezl jsem na 42. street a s kamaradem se vydal smerem dolu po Manhattanu. Mel jsem namireno na South Street Seaport, coz je skoro na samym konci tohohle slavnyho poloostrova. Vydali jsme se po Broadwayi a muj polosilenej kamarad se zastavoval u stanku a daval se do reci s ortodoxnima zidama. Konecne jsem videl tu zehlicku. Vsak vite, ten slavnej barak. No pekny!

Pak uz jsem pokracoval sam, hlava mi horela, ale to vite, okolo shopy s nejnovejsi hudbou, hipsteri, asi dve, tri hodiny slapani dolu dolu, blok vedle nalevo Ground Zero, napravo South Street Seaport! Aneb: Here We Go Magic live a zadarmo!

Dorazil jsem tam ve ctyri hodiny, protoze jsem ocekaval naval. Stal jsem na velkym, drevenym doku. Na leve strane Pier 17, napravo stary plachetnice, vepredu hezkej, malej stage a za nim Hudson River a v dalce brehy Brooklynu. Za mnou mrakodrapy. Nadhera. Here We Go Magic zrovna jeli zvukovou zkousku. Po doku pobihali decka, rodice si sem tam neco poslechli (HWGM jsou parent friendly) a s igelitkama v rukach zatleskali. Pohodicka. Kytarista si vsiml jedinyho hipster groupieho (me), jak se kreni, protoze zaslech par akordu pisnicky z alba. “Is the sound okay?” gestikuluje na me, odpovidam erudovane, jo, akorat klavesy dejte vic.

Za par hodin na to se dreveny doky naplnily lidma totalne ruznyho veku. Z pravy strany na me utocily ctrnactilety newyorcanky, na druhy strane moc milej par z New Jersey, ktery objizdi dobry koncerty, za mnou par tech rodicu, proste vyborna, pohodova atmosfera. Zacalo zapadat slunce a Here We Go Magic rozjeli naprosto nadhernej set. Luke Temple a jeho kamaradi odpalili nekolik novych songu, ktery predstavovali vrchol vecera. Byli vic naslaply, nez veci z alba, ale zaroven neztratily ten puvodni zvuk. Uplne nejvetsi narez prisel s trackem Only Pieces. Tahle hypnoticka vec mela tak neuveritelnej tah, ze se vsichni zacli kroutit v extazi a samozrejme pripoctete ty jachty a reku a zapad slunce a mrakodrapy… Jo.

Dal, nikdy jsem nemel vlhky sny, ale z basacky Here We Go Magic bych je bejval mel. Cerny saty a podkolenky na nohach, hrala jako dabel a kroutila do toho nohama, panejane, to byste cuceli.

Koncert skoncil a  New York svitil na cely kolo. Zezadu mi poklepala na rameno kamaradka Naomi z Campu… New York je pry obrovskej, tak mate pocit, ze prece nikdy nemuzete narazit na nikoho znamyho. Blbost. Pripadal jsem si tam s tema neustalyma setkanima jak v Brne nebo v Praze. Seznamil jsem se s milym klukem Patrickem, kterej mi pomohl dostat se slozitym newyorkskym metrem zpatky na Grand Central, pak do Cold Spring. Jeste jsme objeli par vidlackejch drive-ins, kde varej hnusne a poustej pritom jedinou dostupnou stanici, kej uan ou foor. Jo, NYC a upstate New York, to je velkej rozdil. Ale oboji ma neco do sebe.

Tak ja zase napisu. Koncertu bude jeste moc.

Pozdravujte Prahu.