It Hurts Me All The Time.

To je písnička od Faunts, kapely, která mě provází letoškem jako žádná jiná. Nijak se nevztahuje k událostem v US, snad jenom k tomu připálení od sluníčka. To jsem chytnul dneska při rodičovském dnu (pamatujete si Český sen? tu scénu s běžícím davem? v americe to dělají taky, nepotřebují ani televize za pět set, stačí hamburgery.) a taky včera na Coney Island.

Coney Island je jihovýchodní část Brooklynu, až dole u Atlantského oceánu. Bydlí tu starý lidi, většinou rusáci. Tyčí se tu the projects, paneláky na americký způsob. Má to něco do sebe, zvlášť v noci. Kousek od nich je pláž, kolonáda, kde se toulaj ty staříci s holema. Coney Island je známej svým lunaparkem,…  někde se to rozpadá, někde stromky a ptáčci,… a taky Requiem for a Dream se tu točil. Ten to taky slušně vystihuje.

Jeli jsme sem s kamarády na Siren fest. Přijeli jsme už v pátek večer, přivítal nás Grand central, opět forty second street, na které se nedá dýchat, crosstown směrem na Times Square, pak dlouhá cesta metrem přes Brooklyn, noční procházka klidnější částí tohohle monstrózního města. A další den festival. Viděli jsme jen jednu kapelu, žádný Built to Spill apod (jo, buhví, jestli by mě to bavilo), za to jsme stihli otevírající Mikachu & the Shapes, děcka z Londýna, který tu zahráli z alba Jewellry. Patnáctiletí hajzlíci hráli tak, že jste z nich museli mít legraci, než vás ovšem převálcovali naprosto geniální pointou, prostě tak, že z nervozního brnkání stvořili rytmickou mašinérii…. Jsou mladý a originální.

Krom Coney Islandu je tu tak trochu mrtvo. Sem tam si v kuchyni leju chemický přípravky do očí, aby mě museli odvézt do nemocnice a já mohl koukat z okna na místní městečka a poslouchat přitom Faunts. Ty tu bohužel hrát nebudou. Tak se chystám aspoň na TV on the Radio. A pak hurá do New Orleans.